Už jste někdy slyšeli o břidlicovém plynu? Jedná se o metanový plyn, zachycený v mikroporéznosti jílovitých hornin, který se nachází v nekonvenčních ložiscích. V tomto novém videu vysvětlíme, co to je, kde se nachází a jak se těží.
Břidlicový plyn je termín používaný k označení tohoto konkrétního typu ložiska, které se nachází v hlubší úrovni než konvenční ložiska. Za vodními vrstvami, vápencovými a pískovcovými vrstvami, mezi 2 000 a 4 000 metry, se nacházejí segmenty břidlic, sedimentární horniny složené převážně z bahna a jílových minerálů; tato hornina se po anaerobním rozkladu může stát místem ložisek plynu. Zemí s největším ložiskem břidlicového plynu je Čína, druhé jsou Spojené státy. Velkoplošné využívání břidlicového plynu začalo v roce 2000, když ceny uhlovodíků prudce stoupaly. USA byly průkopníky nových těžebních technik pro nekonvenční vrty; mezi lety 2000 a 2010 vzrostla produkce z 10 na 140 miliard krychlových metrů, což odpovídá asi 23 % energetických potřeb země. V dekádě 2010–2020 produkce překonala domácí poptávku po zemním plynu natolik, že USA se změnily z dovozce na vývozce metanového plynu.
Spotřeba vody smíchané s chemikáliemi (pro snížení tření a tvorbu mikroorganismů), která se používá při frakování, je opravdu obrovská! Obecně se pro jediný vrt používá 9 až 29 tisíc kubických metrů vody, z čehož se zpět získá pouze 50 až 70 %, zatímco zbývající přidaná voda proniká do okolní půdy, s možností znečištění domácích vodních zdrojů.
Seismické riziko je další znepokojivou důsledností frakování, při kterém se používají výbušniny k snížení tlaku v kompaktních vrstvách hornin. Ovšem přesná data podporující tuto teorii dosud nebyla vypracována.


